PŮVOD:
Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi
městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že berger de Beauce neboli
ovčák z Beauce - "Boseroňan" pochází z tohoto kraje. Kynologie však
skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno
nebo vlastně hned dvě z nich - protože stejného rodu jsou ta, že obdobně jako
berger de Brie, nám známý briard, nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ
beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá,
byla poprvé použita zřejmě v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen
francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni
v jedné třídě, ale považováni za úzce příbuzné, dokonce za vzájemně odvozené.
Jediné s čím je v této ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie,
vývojově však jsou oba představiteli do značné míry samostatných větví ovčáckých
psů: briard - asijské, odvozované nejčastěji od tibetského ovčáckého psa a vyznačující
se především bohatým osrstěním obličejové části, beauceron pak další velké větve
původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou,
klínovitou nosní partií. Na druhou stranu však není možné předpokládat a chápat
rozdílný původ tak dalece, že jednotlivá a vlastně teprve v moderní době známá
plemena ovčáckých psů si zachovala svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost,
prostě že se udržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené
krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo, u pracovních psů
bychom je hledali už vůbec těžko.
Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví
do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona ,
distancovali jsme se i od větve tzv. dogovitých ovčáckých psů, odvozovaných
od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním
využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost
vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných
plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především
na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín rotvajlera, psa typicky
dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z dobrmana? Tento dojem, spíše
kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu
práce, pro niž byl po staletí využíván - hlídání stád, ale také lov vlků. Pes
je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi,
je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a
jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování
a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým
Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení
jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou
ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z
osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století
se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se
nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu.
Ve Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce
je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene.
Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger
de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají
dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití.. Dříve se francouzský
farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti,
a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie
chien de la plaine, tedy "psa z roviny." Bylo je možné spatřit ve
všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi
ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům.
V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač
dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem
francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku
šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři.
Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové
farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův
majetek. Roku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl
první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z
Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard
byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění
chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno
pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle
oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V
roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene
byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše
střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší
srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně
menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově
vznikajícímu plemenu přezdívku "červené punčošky" (Bas-Rouge).
Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti.
V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První
kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku1927 panem A. Siraudinem.
Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za "bibli
beaucerona".
Během světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna
hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro
kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často
používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti
byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy.
Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále
jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní
práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno
se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové
popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané
si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.
Standart byl přijat v roce 1863.
Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkami. Jeho schopnosti
mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie. Za hranicemi
vlasti je málo známý, ale je to národní francouzský symbol a pýcha. Každý rok
se do plemenné knihy ve Francii zapisuje 3800 nových psů, přestože cena za to
je dosti vysoká. Zápis nového psa stojí 4 000 franků.
POPIS:
Beauceron je velký pes, pevný, otužilý, s dobrou kostrou a svalnatý, bez znaků
lymfatičnosti (hrubosti), je to harmonicky stavěný pes..
Beaucký ovčák má obdélníkový formát. Délka těla, měřená od předního výčnělku
lopatky k sedacímu hrbolu musí být o něco větší, než je kohoutková výška.
Hlava je dlouhá 2/5 výšky v kohoutku. Šířka mozkovny a výška hlavy, měřeny v
její střední části, jsou o trochu menší, než je polovina délky hlavy. Čenichová
partie a mozkovna jsou stejně dlouhé.
Na první pohled připomíná přechod mezí Dobrmanem a Rotwailerem.
Hlava je jemně modelovaná, s harmonickými liniemi. Při bočním pohledu se horní
linie mozkovny a nosního hřbetu jeví rovnoběžné.
Oči jsou položeny horizontálně, mají lehce oválný tvar. Duhovka musí být tmavě
játrová, v každém případě nesmí být nikdy světlejší než tmavě oříšková, i když
pálení je světlé. Pro variantu harlekýn jsou přípustné oči různě zbarvené.
Uši jsou nasazeny vysoko. Pokud jsou kráceny, jsou neseny vzpřímeně, nejsou
postaveny rozbíhavě ani sbíhavě. směřují lehce kupředu. Dobře nesené ucho je
takové, jehož středem prochází pomyslná osa prodloužené boční linie krku. Uši
nekrácené jsou poloklopené nebo zavěšené. Nesmí být přiléhající. Jsou neseny
naplocho a spíše krátké. Délka nezkráceného ucha musí být stejná, jako polovina
délky hlavy.
Ocas se nekrátí, je nesen nízko, dosahuje nejméně k hlezennímu kloubu, není
vychýlený do strany, tvoří mírný háček ve formě J. V akci může být ocas nesen
o něco výše, ve výši prodloužené hřbetní linie.
Pohyb je pružný a prostorný. Končetiny zůstávají v ose. Beaucký ovčák musí mít
dlouhý klus s prostorným krokem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 65 až 70 cm.
Fenka má v kohoutku 61 až 68 cm.
VÁHA:
V rozmezí 30 až 38,5 kg.
SRST:
Srst: Krátká na hlavě, silná, krátká, tvrdá, uzavřená a přiléhavá po těle, dlouhá
3-4 cm. Na stehnech a spodní straně ocasu jsou nevýrazné, ale nezbytné praporce.
Podsada je krátká, jemná, hustá a prachová, je preferována v barvě myší šedi,
je velmi přiléhavá, takže neprosvítá přes krycí srst.
Zbarvení:
Černé s pálením (černé s pálenými znaky): Červená punčoška. Černá barva je velmi
sytá, pálení musí být jasné. Znaky pálení jsou rozmístěny následovně:
· kulaté skvrnky nad očima
· na bočních stranách čenichu, pozvolna se ztrácející směrem ke kohoutku, nikdy
nesmí dosahovat až pod uši
· na hrudi: jsou preferovány dvě oddělené skvrny
· na hrdle
· pod ocasem
· na končetinách, postupně se ztrácejí směrem vzhůru, aniž by přesáhly nad 1/3
výšky nohy, na vnitřní straně vystupují výše.
Harlekýn (modře skvrnitý s pálenými znaky): Šedý, černý a pálený, podíl černé
a šedé by měl být stejný, plotny dobře rozmístěné, někdy je více černé než šedé.
Umístění pálených znaků je totožné s ČP variantou. Malá bílá skvrna na hrudi
se toleruje.
CHARAKTER:
Beauceron je pes s důvěřivým pohledem, bez známek strachu. Jeho výraz je upřímný,
nikdy nesmí být zlý ani nedůvěřivý.
Povaha beaucerona je rozvážná a hrdá. Jinak je inteligentní, energický, velmi
vytrvalý a neúnavný.
Odolný vůči výkyvům počasí, schopný podávat dobré výkony za jakýchkoli podmínek.
Na podněty reaguje okamžitě a je velmi ostražitý. Pes univerzálních schopností,
díky nimž bývá přirovnáván k německému ovčákovi. Je častým soutěžícím psích
výstav. Je to klasický pracovní pes.
POVAHA:
Ti, kteří znají toto plemeno, tvrdí, že beauceron má laskavou duši a tajemnou
schopnost vcítit se do pánových nálad a přání. Věrnost a obětavost dělá z beaucerona
ideálního domácího společníka. Beauceron je neunavny ovcak, je schopny stado
nejen udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční
při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerú a jejich předchůdců
při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů
klubu přátel beaucerona ve Francii novým majitelům: beauceron je sice pes pro
široký okruh zájemců, ale pro jeho až agresivní povahu si nemůže na jeho výchovu
troufnout každý. A dodatek, že při správném vedení získáme výborného pracovního,
věrného, vyrovnaného a oddaného psa. V této souvislosti je vsak zapotrebi upozornit
na jednu důležitou zásadu - beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však skutečně,
dá-li se v tomto spojení ř íci milé zacházení. Ovčák z Beauce má totiž jednu
zvláštní vlastnost - velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje
jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho
rodinu důvěru, není nad něj. Zklame-li se - jinými slovy - zkazíme-li ho, není
k ničemu. Úctyhodný počet každoročně ve Francii zapisovaných štěňat však jasně
dokazuje, že beauceron své příznivce má.
Beauceron je pes pro všestranné použití, štěně si musíme vybírat. Je možno ho
použít jako pracovního psa, hlídání objektů, lidí i svěřeného majetku má v genech,
všichni jedinci však nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky.
Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako
psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití. A samozřejmi je možno je
využít jako ovčácké psy. Vždy záleží na výchově- jsou vitální a pohybliví, vyžadují
dostatek pohybu a podnětů.
POUŽITÍ:
Pes ovčácký a hlídací
PLEMENO:
FCI Skupina 1 Psi ovčáčtí a pastevečtí (s výjimkou švýcarských salašnických
plemen).
Sekce 1 Ovčák
Plemeno s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BC
ČÍSLO STANDARDU:
44 / 19.12.2001 (původní datum: 29. 11. 2001) (Francie